O mně
Do 1. třídy zdejší základní školy jsem nastoupil ve školním roce 1959-60.
Na školní léta a učitele vzpomínám velmi rád. Po absolvování Gymnázia v Soběslavi a Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích jsem se do této školy ve školním roce 1976-77 vrátil jako učitel s aprobací ruský jazyk a tělesná výchova. Ve městě jsem se zapojil do dění v tělovýchově. Mnoho let jsem působil jako předseda oddílu atletiky, aktivně jsem závodil v atletice, pracoval jako trenér a rozhodčí atletiky, působil jako tlumočník při sportovních akcích. V roce 1982 jsem obdržel Cenu Otakara Jandery za práci s mládeží.
Na školní léta a učitele vzpomínám velmi rád. Po absolvování Gymnázia v Soběslavi a Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích jsem se do této školy ve školním roce 1976-77 vrátil jako učitel s aprobací ruský jazyk a tělesná výchova. Ve městě jsem se zapojil do dění v tělovýchově. Mnoho let jsem působil jako předseda oddílu atletiky, aktivně jsem závodil v atletice, pracoval jako trenér a rozhodčí atletiky, působil jako tlumočník při sportovních akcích. V roce 1982 jsem obdržel Cenu Otakara Jandery za práci s mládeží.
V letech 1981-82 jsem absolvoval dálkové studium Puškinova Institutu ruského jazyka v Moskvě.
Změny ve společnosti na přelomu 90. let mě přiměly k dalšímu studiu. Absolvoval jsem dálkové rozšiřující studium germanistiky na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, účastnil se počítačových kurzů a školení. Začal jsem vyučovat německý jazyk a výpočetní techniku. Od školního roku 2002-03 působím ve funkci statutárního zástupce ředitele. V letošním školním roce odchází dlouholetý ředitel školy Mgr. Jaroslav Hruška na zasloužený odpočinek a já jsem byl v konkurzu vybrán jako jeho nástupce. Rád bych navázal na jeho velmi úspěšnou práci. Věřím, že mi k tomu pomohou zkušenosti, které jsem získal od dosavadního ředitele školy i absolvované studium pro ředitele škol a školských zařízení .
|
|
Na setkání s bývalými žáky, se jeden z nich při příchodu se všemi vítal, pouze mě vynechal. Následně jsem se dozvěděl, že mě nepoznal a že se ptal, kde jsem já ve třídě seděl. A tak mu sdělili: „Karle, ten seděl vždy vepředu za katedrou naproti tobě“.
Při hodině dějepisu paní učitelka ve třídě, kam tehdy chodil můj syn, zkoušela žáka a chtěla po něm vědět, jaké povolání měl předválečný sudetoněmeckýpolitik Konrád Henlein (byl učitelem tělocviku). Žák nevěděl a tak se mu snažila pomoci: “Měl stejné povolání jako tady táta Honzíka.“ A tak se dozvěděla, že Henlein byl učitelem ruského jazyka.